Ve čtvrtek 6. prosince by oslavil 100 let Josef Zdenek Kellner Autor příspěvku: Květoslava Juřík Kellnerová Dne 6. prosince, je tomu přesně 100 let, kdy se narodil můj dědeček, Josef Zdenek Kellner. K této příležitosti bych chtěla poprvé uveřejnit jeho životopis tak, jak dosud nebylo nikde publikováno a zveřejněno. Aneb život umělců není vždy tak růžový a romantický, jak se může na první pohled zdát... Život Josefa Zdenka Kellnera - české kouzelnické legendy Byl konec první světové války a 6. prosince 1918 se ve Zdislavicích u Vlašimi během hostování kouzelníka Kellnera v obytné maringotce narodil jako sedmé dítě Josef Zdenek. Dětství, které prožil ve velmi skromných poměrech, neměl vůbec jednoduché. S rodinou žili jako kočovní umělci bez stabilního zázemí. Když byl ještě malý, opustil je otec. Rodinný podnik převzali starší bratři Hynek a Jan, kteří se naučili kouzelnickému umění od otce a to, co se naučili, pak předali svým mladším sourozencům. Uživit tolik dětí a maminku jedním kouzelným divadlem nebylo vůbec jednoduché. I přesto, že vyrůstali bez otce, celý život o něm s úctou a láskou mluvili. Zdenek si osvojil hru na několik hudebních nástrojů. Protože neměli mnoho peněz, byli nuceni si spoustu věcí vyrobit svépomocí – malovali si reklamní poutače, vyráběli a zdobili rekvizity, šili kostýmy apod. Tím získal Zdenek široké spektrum dovedností. Postupně, jak se bratři od nejstaršího ženili, rodinný podnik opouštěli a zakládali vlastní kouzelná divadla. Mezi posledními zůstal právě Zdenek a Emil, kteří se starali o maminku. Zdenek jako kouzelník a Emil jako komik, který celé vystoupení škodí kouzelníkovi a komickými scenériemi doplňuje vážný program. Právě v tuto dobu začíná stoupat Zdenkova sláva. Především kvůli jeho démonickému vzhledu a osobitému elegantnímu projevu. Později se seznamuje s budoucí ženou, Květoslavou, která jako divačka navštíví jeho vystoupení. Během druhé světové války se přidává k partyzánské Zimní Brigádě vedené z Anglie v čele s Bobem Hurikánem. Využívá svých uměleckých schopností a bavičství, díky kterým si získává důvěru německých hodnostářů, které po večerech baví. Během těchto večerů díky svým eskamotérským dovednostem si „propůjčuje“ od nic netušících velitelů německá razítka, kterými razítkuje zfalšované dokumenty pro běžný lid, který tím zachraňuje od nástupu do nucených prací („Reich“). Vždy si na místě činu záměrně něco zapomněl, nejčastěji citeru (hudební nástroj), pro kterou se ještě téže noci vracel, aby mohl nepozorovaně vrátit razítka na svá místa. Pokud by se totiž na jejich ztrátu přišlo, byla by zneplatněna. Za život mu vděčí i židovský kouzelník, kterého zachránil před jednotkami SSS tak, že jej zabalil při transportu rekvizit do opony, čímž riskoval i svůj život, neboť by oba za tento počin skončili „u zdi“. Tento kouzelník mu na oplátku daroval rekvizitu, která je dodnes součástí rekvizitového fundusu a je uskladněná u nás v Pardubicích. Jako partyzán měl počinů mnohem více. Kvůli jedné z akcí musel zůstat tři dny skryt před německými vojsky v močálu. Od té doby trpěl chronickým revmatem z prochladnutí. Po válce byl za své činy vyznamenán partyzánským odbojem pamětním odznakem „VELA“ za zásluhy a tento odznak zdobil jeho jevištní frak do konce života. Postupně se mu narodily čtyři děti - Anna-Jana 1942, František 1943, Lubor 1945 a nejmladší Jan 1948. Z uspořených peněz se rodině podařilo pořídit nemovitost v Kladně, kterou vzápětí znárodňují komunisti, a tak o ní rodina přichází. Odděluje se poslední bratr Emil a Zdenek se v roce 1952 již živí sám se svými dětmi, které vystupují s ním v programu. Roli komika zastupuje syn Lubor. Později kupují nemovitost v Hradci Králové, která se stává zimovištěm až do konce jeho života. Synové Lubor a Jan zakládají svá kouzelná divadla se svými rodinami. Poslední vystoupení s celovečerním programem je na Mistrovství ČR v moderní magii konané v Hradci Králové v roce 1987. Poté se celý fundus a vozový park zaváží do Hradce Králové a odtud už nikdy nevyjede. Josef Zdenek umírá v Pardubicích 20. října 1992 a je pochován na místním hřbitově.