Český magický svaz

V pátek 25. prosince ve věku nedožitých 90 let zemřel Karel Vaverka – dlouholetý šéfredaktor Moderní magie, tajemník a viceprezident ČMS. Do kouzelnického nebe se odebral necelý měsíc po odchodu své milované manželky Marušky.

Karel Vaverka

*17. 3. 1931  †25. 12. 2020

Karlovy kouzelnické krůčky začaly ještě před koncem války, když si v roce 1944 na základě inzerátu v novinách bez jakékoliv předchozí domluvy s rodiči objednal v Podskalské ulici u Leopolda Beránka všechny díly Školy kouzel. Když pak přišel pošťák s dobírkou kolem 300 korun, nestačil se tatínek divit. Karel dostal pořádně za uši a musel delší dobu za trest klečet na velmi pichlavém koberci… Ale kouzelnické učebnice mu zůstaly, což bylo důležité!

První kouzla předvedl na požádání maminky u příležitosti osmdesátin jejího tatínka. Dostalo se mu prvních pochval a Karel tak záhy zjistil, že cesta k jeho koníčku je k jeho radosti ze strany rodičů zcela otevřena. Jako elév-junior vystupoval ve škole, v rámci širší rodiny, u příležitosti narozenin apod. Kromě Leopolda Beránka a absolvování jeho Magické akademie měl dalšího dobrého učitele, a to J. Míku, uměleckým jménem Akim, který mu dal jako mladému a nezkušenému kouzelníkovi možnost vystupovat před diváky. Tím mu poskytl příležitost se velmi brzy otrkat a zároveň poznat a pochopit, co obnáší být profesionálem.

V letech 1952–1954 vykonával vojenskou prezenční službu, založil pěvecký soubor, který doprovázel na akordeon, a jako kouzelník vystupoval v rámci různých „aktivit“ vojenských pánů. V AST, což byla zkratka pro Armádní soutěž tvořivosti pořádané v Trenčíně, poprvé získal ocenění, a to první cenu za zábavný program jako kouzelník. Umístění v soutěži bylo o to cennější, že jeho vystoupení postrádalo jakékoliv socialistické zaměření, jak bylo v té době zvykem. 

Po návratu z vojny na kouzla jakoby načas zapomněl. Poté, co se seznámil s dívkou svého života, slečnou Maruškou, kterou si vzal, přišly starosti s bydlením. Na půdě si vybudovali kouzelnickou „noru“ o velikosti malého jedna plus ještě menší kuchyňka, kde spolu po pozdějším rozšíření žili po celý život až do posledních dnů. Ihned po dokončení bytu se jim narodila dcera, takže bylo ještě méně času, protože se chodilo do práce i v sobotu. 

Po dokončení vyšší průmyslové školy byl na umístěnku zaměstnán v n. p. Motorlet, kde pracoval v konstrukci přípravků pro výrobu tryskových motorů. Potom přešel s pomocí tatínka jako strojař do Energovodu, pak následoval Energostroj, dostal se na Ministerstvo energetiky, do Energetického ústavu. Pak ale nastaly politické prověrky a zde sice jinak schopný, ale politicky nezralý, neuspěl, protože byl nestraník. Byl tedy nuceně „odejit“ a musel hledat podnik, kde by ho přijali. Měl však štěstí, jelikož byl zaměstnán v závodu Vodní stavby, kde vydržel až do důchodu. Nejdříve jako přípravář strojních montáží čerpacích stanic, vodojemů, čistíren, později zastával funkci vedoucího správy areálu VS, který měl přes patnáct objektů, takže velel četě 15 různých odborných pracovníků. 

Do Českého magického svazu vstoupil v roce 1972 na základě informací a doporučení Vladimíra Beránka, syna „otce kouzelníků“ Leopolda Beránka. V roce 1979 vstoupil do Magického klubu Motorlet Praha. V ČMS byl v krátké době zvolen do výboru a později do redakčního týmu v čele s Václavem Zůrou. V té době  často přispíval do časopisu Česká magie. Poté, co Václav Zůra opustil pro jisté neshody funkci vedoucího redaktora, převzal Karel přirozeně tuto funkci, protože byl jeho velmi blízkým spolupracovníkem, a v této pozici byl ve volbách vždy potvrzen. Šéfredaktorem Moderní magie byl až do roku 2004, tedy celých 21 let! Současně vykonával po dobu 17 let funkci tajemníka ČMS. V letech 1999 až 2003 zastával funkci viceprezidenta ČMS a v letech 2003 a 2004 působil jako prezident svazu.

Za dobu svého členství ve svazu byl několikrát členem nebo předsedou odborných porot soutěží, jako např. Stříbrný prsten, Fechtnerův memoriál, Skleněný magik. 

Byl čestným členem těchto magických klubů: Bratislavský klub kúzel, Klub moravských kouzelníků Brno, Unie magiků Praha, Magická lóže S. M. Patrčky Jaroměř, Magický klub Praha, Magický klub Motorlet Praha. Byl rovněž členem mezinárodní organizace International Magicians Society (USA) a jako děkan působil v Prague Academy of Magic. Za svou práci obdržel mnoho ocenění, mezi kterými si nejvíce vážil diplomu Zasloužilý magik od UMP Praha a Čestného uznání za práci pro ČMS od Josefa Ouřady.  

Obsahem jeho vystoupení byly triky a kouzla tematicky zaměřená na určitý obor lidské činnosti či povolání, jako např. profesor Magorek, doktor Apendix, inženýr Joule atd. Tato vystoupení vždy doprovázel vhodnými vtipy a pověstným humorným slovním spojovacím textem, za což byl vždy náležitě odměněn potleskem a smíchem diváků. 

Dráha profesionála ho však nikdy nelákala, zvláště když přes některé přátele poznal určitou nevraživost, závist či falešné kamarádství, a to právě mezi některými profesionály. Nehledě na to, že byl svým pojetím výstupů zaměřen na jiný druh zábavy či švandy. A to ho nutilo zůstat amatérem a nikam se necpat. Rád svá představení předváděl na parketu nebo mikromagii u stolu. 

Aktivním kouzelníkem byl i ve vysokém věku. I po magické osmdesátce stále vystupoval na různých menších akcích a Mikrovečerech Magického klubu Motorlet. Jako amatér „stihl“ 1044 vystoupení, která si až na několik výjimek pečlivě zaznamenával, zapisoval si, kde a co předváděl a pro kolik lidí vystupoval.

V roce 2012 byl oceněn nejvyšším vyznamenáním Unie moravských kouzelníků a obdržel řád Rytíř magické legie. 

S odchodem Karla Vaverky se uzavírá jedna etapa české moderní magie. Pro mnohé z nás byl učitelem, mentorem, lektorem, inovátorem kouzelnických triků. Díky svým kontaktům přivážel mezi své kolegy aktuální novinky ze světa kouzel a mezinárodních kongresů, v České magii a v Moderní magii publikoval stovky originálních návodů na kouzla, triky a legrácky. Karel Vaverka se tak neodmyslitelně zapsal do historie moderní magie u nás. 

S úctou a s kouzelnickou vděčností nikdy nezapomeneme.

Jiří Hadaš 

prezident Českého magického svazu